| Celý čtyři staletí příběh Romea zná svět, jen se svojí Julií žil lásku jak má bejt. I nám to hezky začalo do řeči jsme se prostě dali, byla jsi tak krásná, Tebe Capuleti adoptovali. Myslel jsem že je to navždy, na věčnost krát dva, nechtěl jsem hrát na pravdu, nedráždit rukou lva, jenže najednou to cejtím, sevřelo se mi břicho, teď nebude to : Dej mi pusu!, čím porušíš ticho, prej je tu ještě někdo, kdo jednou chce ti říkat ženo, předpověď se mění, nad Veronou zataženo. Tak jsem asi druhej, to teď asi letí. Lepší je bejt druhej, než třetí... Lži jsou jako déšť a už zase prší... Lži jsou jako déšť a už zase prší... Lži jsou jako děšť, co skrz naskrz tě promočí, jel jsem ve vlaku důvěry, kde nebyl ani průvodčí. Tvoje tvář je krásná, na všechny se směje, řekneš : Teď to nejde, zavolám ti! a už zase leje, a proti týhle vodě vážně nemůžu tě chránit, chceš bejt s někým jiným, nemůžu ti bránit. Když jsme byli spolu, mělo to silný stránky, teď slyším už jen : Vstoupili jste do hlasový schránky. Já nejsem žádnej Romeo a Shakespeare to ví, to co uměl jeho inkoust prostě moje srdce neumí. Vím bojovat bych měl proti všem a všemu, vážně chci tě moc, ale za jakou cenu?.. Lži jsou jako déšť a už zase prší... Lži jsou jako déšť a už zase prší... Já vím, že jsem se nezeptal, jestli jsem tu jediný, snad's mi ani nelhala, bylo to tak nevinný. Jenže nevinný lži nejsou jako nejsou suchý slzy, můžeš s nima ublížit a pak tě to mrzí. Lži jsou jako déšť a už zase prší... Lži jsou jako déšť... Lži ... |
